Zveřejňujeme na žádost pana Adriana Portmanna, bývalého předsedy Vědecké Rady ÚSTR a člena našeho spolku, otevřený dopis, který adresuje panu Jiřímu Silnému. Ředitel Ekumenické akademie Jiří Silný v roce 2012 nominoval Michala Uhla do Rady ÚSTR. Dne 9. února 2015 byl na stránkách Deníku Referendum zveřejněn jeho otevřený dopis určený Adrianu Portmannovi, ve kterém je adresát obviňován z křivého nařčení a dále je zásadně napadána jeho osobní i profesní čest. Odpověď Adriana Portmanna odmítla redakce Deníku Referendum po několika dnech mlčení publikovat.

Adrian Portmann zaslal redakci Deníku Referendum svoji odpověď necelé tři dny po zveřejnění „otevřeného dopisu“ Jiřího Silného. Jelikož se mu od redakce nedostala žádná odezva, požádal Adrian Portmann šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočku 13. února 2015 (a znovu také redakci Deníku Referendum ráno 17. února 2015) o potvrzení přijetí a sdělení, zda hodlají jeho odpověď zveřejnit.

Během 17. února 2015 se na sociální síti Facebook rozvinula poměrně bohatá diskuze o možných důvodech dlouhodobého mlčení redakce Deníku Referendum (viz zde).

---

Otazník nad jednou nominací

Autor: Adrian Portmann

Ředitel Ekumenické akademie Jiří Silný, který v roce 2012 podepsal nominaci Michala Uhla do Rady ÚSTR, mě v Deníku Referendum obviňuje z údajného křivého nařčení, že byl spolupracovníkem StB. Podobně jako Michal Uhl navíc nevybíravým způsobem zpochybňuje mou profesní kompetenci. Ale nejen proto se nám tu otevírá celkem silný příběh.

Začněme však od konce „otevřeného dopisu“ pana Silného, který uvádí, že by ho příjemně překvapilo, kdyby se mu „pánové (Koho má vedle mě vlastně na mysli? Hovoří pouze nekonkrétně o „Adrianu Portmannovi a jeho druzích“) omluvili, že ve své horlivosti, hodné lepší věci, postupovali nekorektně“.

I. Pane doktore, pokusím se Vám v tomto otevřeném dopise (odpovídám stejnou formou, jakou jste použil sám) vysvětlit, že mě obviňujete neprávem. Podobně jako Váš nominant do Rady ÚSTR Michal Uhl a někteří jeho přátelé se bohužel dopouštíte řady mystifikací a nereprodukujete některé výroky a fakta přesně.

Shrňme nejdříve základní fakta:

1) Na co jsem vlastně – poprvé na sociální síti Facebook 27. ledna 2015 (viz obr. 1) – konkrétně upozornil?

a) Michal Uhl byl jménem Vámi řízené Ekumenické akademie a prostřednictvím Vámi osobně podepsaného dopisu v listopadu 2012 nominován do Rady ÚSTR.  

b) V jednom z veřejně dostupných registračních protokolů StB (přístupné jsou na stránce Archivu bezpečnostních složek zde) je vedena v kategorii agent Státní bezpečnosti osoba Jiří Silný, narozen 17. října 1959, krycí jméno Jíra. Na agenta byl převeden 19. října 1988.

c) Touto osobou, která je vedena v registračním protokolu StB jako agent, jste podle mého názoru Vy.

Nikde jsem nenapsal nic o konkrétní podobě Vašich kontaktů se Státní bezpečností. Nikdy jsem netvrdil, že jste něco podepsal, pobíral za to peníze nebo že jste někomu konkrétnímu ubližoval. Pokud mě chcete obviňovat z křivého nařčení, že jste byl skutečně aktivním spolupracovníkem StB, všimněte si prosím otazníku, který jsem použil v nadpisu publikovaného příspěvku. Je tam od počátku.

Obr. 1: Původní post Adriana Portmanna na Facebooku z 27. ledna 2015. Informuje o tom, že Michal Uhl byl do Rady ÚSTR nominován Th.Dr. Jiřím Silným a že osoba se stejným jménem je v evidenčních pomůckách ABS vedena jako spolupracovník StB. Zároveň se v textu upozorňuje na jednu další zajímavou skutečnost: Dva členové Rady ÚSTR Lukáš Jelínek a Jan Bureš byli za Masarykovou demokratickou akademii, sídlící v Lidovém domě, nominováni aktivními čelnými politiky ČSSD Lubomírem Zaorálkem a Vladimírem Špidlou. Oba pánové opakovaně hovořili o tom, že je třeba ÚSTR „depolitizovat“.

2) Nic více, nic méně jsem tedy o Vašem vztahu k StB netvrdil. Někteří uživatelé sociální sítě ale bohužel neumějí dostatečně diferencovat a vyvozují z výše uvedených, bezproblémově doložitelných faktů příliš ukvapené závěry. Například ten, že registrací je prý dostatečně dokázáno, že jste skutečně byl aktivním tajným spolupracovníkem StB. Nemohu však přirozeně nést odpovědnost za názory ostatních – ani za jakéhokoliv jiného uživatele sociálních sítí, ani za celé universum. Žijeme ve svobodné společnosti, kde každý může artikulovat svůj názor a nese za jeho vyslovení také sám odpovědnost. Ve stejné diskuzi ostatně zazněla od Vašich přátel, či příznivců, silná a nepravdivá slova i na moji adresu. Pochopitelně za to Vy nenesete žádnou odpovědnost a ani by mne nenapadlo to tvrdit. Prosím Vás tedy o stejnou serióznost.

3) Nikdy jsem svými výroky neútočil na Vaši osobu. Tuto skutečnost zde konstatuji především z preventivních důvodů. Troufám si dokonce říci: naopak, několikrát jsem se v diskuzích na sociální síti zastal Vaší integrity, ačkoliv se osobně vůbec neznáme a ačkoliv mi některé Vaše světonázorové pohledy přijdou jako extremistické a nemohu se s nimi ztotožnit (např. obdivování zesnulého venezuelského diktátora Huga Chaveze – vytyčil podle Vás „jasnou socialistickou alternativu“, kritické až odmítající úvahy o „sebezničující tendenci kapitalistické společnosti“ či o „hospodářském systému založeném na konkurenci“; cizí Vám zřejmě není ani žargon třídního boje, když například bez uvozovek mluvíte o současné „buržoazii“).

Přesto jsem cítil jako svou povinnost upozorňovat účastníky facebookové diskuse, že nikdo, kdo Vás blíže nezná, nemá právo Vás soudit jako člověka a že si například Vaše dlouholetá charitativní činnost zaslouží respekt. Některé důkazy pro mé varování před nepodloženým hodnocením Vaší osoby viz obr. 2 až 4 (původní obrázky z Facebooku, bez opravy překlepů). Opravdu jste se s tím, což jsem o Vás skutečně napsal a nenapsal, vůbec seznámil, pane Silný, než jste v Deníku Referendum zveřejnil své vyjádření?

Obr. 2, 3 a 4: Komentáře Adriana Portmanna na sociální síti Facebook, 27. až 31. ledna 2015 upozorňující, že nikdo nemá právo Jiřího Silného hodnotit celkově jako člověka, pouze na základě záznamu v registrech StB. V jednom z nich Portmann reaguje na komentáře Hany Holcnerové, která v příslušné diskuzi opakovaně reprodukovala výroky Adriana Portmanna a dalších historiků nepřesně či zcela nesprávně.

II. A nyní, pouze ve vybraných bodech, k tomu, co výše uvedená fakta znamenají, mohou, ale nemusí znamenat, nebo rozhodně neznamenají. Čímž si dovoluji reagovat na některá Vaše vyjádření a rovněž na některé výstupy Vašeho nominanta Michala Uhla, kterého považujete – cituji – „za kompetentního a bezúhonného politika“:

1) Nejpozději nominací Michala Uhla do Rady ÚSTR jste se, pane Silný, stal veřejnou osobou. Nechme stranou, jaké konkrétní kvalifikace Michala Uhla Vás přesvědčily o tom, že by byl způsobilým vykonávat takto zodpovědnou veřejnou funkci. Nechme rovněž stranou, zda Vám bylo při podepsání nominace vůbec známo, že funkci člena Rady ÚSTR je ze zákona určena politická nestranickost při jejím vykonávání. Jisté je, že podepsáním nominace jste převzal spoluodpovědnost za působení Michala Uhla v této státní instituci – samozřejmě nikoliv ve smyslu právním, ale ve smyslu morálním. Ústav pro studium totalitních režimů, kam jste Michala Uhla nominoval, se zabývá dějinami totalitárních režimů – podle zřizovacího zákona se zvláštním zaměřením na bezpečnostní složky, včetně Státní bezpečnosti.

2) Jak sám uvádíte, s pracovníky StB jste v osmdesátých letech komunikoval, rozumím-li Vám dobře, někdy i dobrovolně a „zdvořile“. V předposledním odstavci Vašeho příspěvku píšete: „Skutečnost, že jsem s příslušníky StB mluvil, když o to projevili zájem, jsem nepovažoval za spolupráci. Za tu bych považoval to, kdybych jim poskytoval informace o druhých osobách, které by je mohly poškodit.“ Rozumím, že doba nebyla pro Vás příznivá a nezávidím nikomu, kdo musel tehdy v těchto poměrech žít. Ale, pane Silný, vážně by mě zajímalo, jak jste tehdy mohl poznat, jaké informace mohly někoho poškodit a jaké již nemohly? Které informace byly represivními složkami komunistického režimu použity proti někomu, a jaké již nikoliv? Pro Vás to možná bylo jen takové nevinné popovídání, kdy jste cítil hranici, za kterou jste nebyl ochoten jít. Pro pracovníky StB však byly hranice jiné a Vaše kontakty podle evidenčního záznamu hodnotili jako tajnou spolupráci. Na sklonku komunistického režimu Vás pracovníci StB podle interních směrnic nechali registrovat jako agenta. To se většinou nestalo jen tak, byl to výsledek vícestupňového procesu, který musel být schválen různými instancemi. Stal jste se pro pracovníky StB, s nimiž jste mluvil, „Jírou“. A chápejte mne nyní prosím dobře, vůbec a nijak Vás nesoudím, jen vysvětluji.

3) Tato skutečnost si jistě zaslouží vzhledem k Vaší roli při nominaci Michala Uhla veřejnou diskusi a podrobné zkoumání, ať se Vám to líbí či nelíbí. Může, ale nemusí směřovat k dalším zajímavým zjištěním – včetně takových, která se mohou podle mého názoru týkat převážně destruktivního působení Michala Uhla v ÚSTR. Tato státní instituce by měla pomáhat ve společnosti posílit důležité hodnoty, mezi něž patří statečnost a odpor proti státem organizované represi a různým nedemokratickým praktikám. Ústav má tyto fenomény důkladně dokumentovat a šířit povědomí o jejich existenci a důsledcích. Ale Michal Uhl se stal v posledních dvou letech spoluodpovědným za rychle postupující destrukci ÚSTR a opouštění jeho zákonného poslání, za prohospodaření milionů veřejných prostředků, za vznik přebujelého systému klientelismu, včetně hromadného propouštění zaměstnanců, za velmi výrazné omezení transparence a utlumení výsledků některých stěžejních agend této státní instituce (např. digitalizace/zpřístupnění historických pramenů a vydávání publikací).

4) Na úvodní stránce Deníku Referendum byl Váš článek z 9. února 2015 uveden Vaší fotkou. K němu byl připojen následující, myslím velmi výmluvný popisek: „Pokud se StB nepodařilo zničit váš život, může ho zničit ÚSTR“. Vím, za tento redakční zásah patrně nenesete odpovědnost. Nechci proto ani tvrdit, zda s citovaným výrokem souhlasíte. Ale možná jsme se tím přesto dostali k jádru věci. Shrnuji ještě jednou: Pouze jsem upozornil na to, že o Vás existuje záznam v registračních evidencích StB (a to jsem, mimochodem, ani nebyl první, který na to upozornil). Jsou pro každého přístupné již několik let, mimochodem právě díky zřízení ÚSTR a ABS v roce 2008. V tomto upozornění na veřejně přístupný zdroj má spočívat jakési moje provinění?

Myslím, že bychom měli mluvit jasně a otevřeně. Ač Vám nechci nic podsouvat, přiznávám se, že se nemohu zcela zbavit dojmu, že skutečným trnem v oku je Vám (a podle diskuse pod Vaším článkem i některým dalším autorům a čtenářům Deníku Referendum) skutečnost, že evidence a svazky StB jsou již několik let zcela veřejně přístupné. Pokud by tomu ale skutečně tak bylo, tedy pokud patříte k lidem, kteří usilují o zrušení současného svobodného přístupu k těmto materiálům, musel bych Vás považovat za zásadního odpůrce existence ÚSTR a ABS. Nezlobte se, ale v tomto případě by ovšem nabývala Vaše nominace Michala Uhla, který se v minulých dvou letech spolu s jinými úspěšně postaral také o likvidaci digitalizace spisů StB a zrušení rozvoje evidencí v ÚSTR (obě činnosti zaniknou k 31. březnu 2015, systém evidencí slouží k identifikování hledaných osob ve spisech bezpečnostních složek), jistou zvrácenou logiku.

5) K přemýšlení o tom, co jste s nominací Michala Uhla vlastně sledoval, mě vede vedle jiného Váš příspěvek, který jste v Deníku Referendum publikoval před pěti lety pod názvem „Státní bezpečnost, normalizace a budoucnost levice“. Obsahuje několik velmi zajímavých vět. Nechme stranou některá vyjádření, která mě sice poněkud zaskočila, ale netýkají se přímo dědictví Státní bezpečnosti (uvedu alespoň jeden příklad: „Označovat minulý režim za ‚komunismus‘ je snad přijatelné jako zkratka v nějaké neoficiální debatě, ale jistě ne v solidní žurnalistice nebo v programovém dokumentu mladých vzdělanců ze studentské iniciativy, která chce překonávat rozdělení na ‚my a oni‘ a prohlubovat demokracii.“). Podstatnější je, že se ve svém článku přimlouváte za „solidní zkoumání minulosti“, přičemž plédujete za to, „vědět, jaká ta minulost vlastně byla a jak ovlivňuje současnost, je [to] důležité téma“. Dále pak vysvětlujete, co by se podle Vás mělo změnit při práci se spisy StB. Stěžujete si na „zbytečně defenzívní postoj, zejména pokud jde o historickou práci při zacházení s materiály Státní bezpečnosti a zkoumání doby normalizace“. Ofenzivní postoj se podle Vás měl projevovat tím, že se údaje ve spisech StB mají dávat do širšího kontextu a nemají se zneužívat k diskreditaci odpůrců. Pane Silný, naprosto s tímto přístupem souhlasím. Byť mi možná nevěříte, o chápání širšího kontextu se už celou dobu snažím.

6) Pokračujme tedy v této naší konkrétní kauze „v širších souvislostech“. Jsem přesvědčen, že výše uvedený záznam StB o agentovi „Jírovi“ se může týkat pouze Vás. Dokládá to mimo jiné křížové porovnání evidenčních pomůcek StB. Michal Uhl, zřejmě v záchvatu badatelského snažení, zveřejnil na svém facebookovém profilu 28. ledna 2015 níže zobrazené prohlášení (obr. 5), ve kterém tvrdil, že se ve skutečnosti jedná o dvě odlišné osoby se stejným jménem, příjmením a téměř shodným datem narození (více než zajímavé je přitom, že zcela identický je den a měsíc data narození, v letopočtu se liší pouze poslední číslice – navíc je dokonce možné, že jednička byla v původním záznamu účelově změněna na devítku, takže z Vašeho roku narození 1951 se stal rok 1959). Toto tvrzení se Michal Uhl snažil doložit screenshotem z přepisu evidenční databáze StB, která je veřejně dostupná na stránce ABS.

Michal Uhl při této příležitosti výjimečně hrubým způsobem nařkl mě a historika Petra Blažka (který se Michala Uhla, jenž se předtím sám dovolával vyjádření historiků, v diskusi pouze zeptal na jednoduchou otázku, zda věděl o tom, že byl do Rady ÚSTR nominován registrovaným spolupracovníkem StB) z „agentománie“, „lží“, „amatérismu“, a aby toho nebylo málo paušálně i z „naprostého profesního a lidského selhání“. Pod tímto příspěvkem Michala Uhla, nazvaném „Lži amatérů Adriana Portmanna a Petra Blažka“ je do dnešního dne neuvěřitelných 987 komentářů.

Obr. 5: Oznámení Michala Uhla s nadpisem „Lži amatérů Adriana Portmanna a Petra Blažka“, zveřejněné 28. ledna 2015 na osobní stránce tohoto uživatele sociální síti Facebooku. Obsah této stránky je pro všechny uživatele Facebooku volně přístupný. Text „Editu“ byl Michal Uhlem doplněn až 29. ledna 2015, poté, když bylo některými uživateli sociální sítě důkladně vysvětleno, že Michalem Uhlem červeně okroužkované záznamy, i ten mezi nimi, se týkají jedné a téže osoby.

7) Jaké „lži“ jsme vlastně s Petrem Blažkem šířili, to nám zatím bohužel nikdo nebyl schopen upřesnit. Ale když už jsme, v širším smyslu, u těch nepravd a „nekorektních postupů“, tak pojďme se na tomto místě chvíli zastavit. Za zmínku stojí Vaše negativní lustrační osvědčení, jehož kopie je publikována ve Vašem článku a které vydalo Ministerstvo vnitra v roce 1992. Vzhledem k tomu, že jste evidován v jedné z kategorií tajného spolupracovníka StB, je možné jen dvojí vysvětlení. Buď se jedná o falešné lustrační osvědčení, či bylo vydáno chybně. Podle všeho je druhá varianta správná.

Obr. 6: Výtah z evidenční knihy StB, kategorie „agent“. Záznam týkající se Jiřího Silného. Zdroj: ABS.

8) Ještě jednou se zastavme u Michala Uhla, kterého jste nominoval jako bezúhonného a kompetentního „politika“ do Rady ÚSTR. Poté, kdy bylo na sociální síti – především některými mými kolegy – přesvědčivě vysvětleno, že Michal Uhl se se svojí tezí o dvou odlišných osobách mýlil, byl vyzván mnou i kolegou Petrem Blažkem k vyslovení veřejné omluvy. Michal Uhl zpochybnil zásadním způsobem nejen naši lidskou, ale i profesní integritu. Žádné omluvy jsme se však dodnes nedočkali. Místo toho Michal Uhl své slovní výpady opakoval a dokonce i rozšířil. Tolik, pane Silný, zatím k tématu těch omluv.

9) Michal Uhl názorně demonstroval při interpretaci evidenčních pomůcek StB svou malou kompetenci pro práci člena Rady ÚSTR. Práce se spisy bezpečnostních složek – a obávám se, že s historickými prameny celkově – je mu evidentně zcela cizí. Přesto – podobně jako Vy – opakovaně vystupuje s názory, jak by bylo vhodné s určitými materiály (včetně spisů StB) pracovat a jak by se vůbec nedávná minulost vykládat měla, či neměla. Přijde Vám to korektní?

10) Na závěr Vás chci, opět pouze preventivně, upozornit, že jsem nikdy netvrdil, že by nominace Michala Uhla do Rady ÚSTR nebyla platná, pokud by se potvrdilo, že byl nominován registrovaným agentem StB. V komentáři na sociální síti jsem 27. ledna 2015 v reakci na probíhající diskuzi uživatelů jasně tento názor dementoval: „Samozřejmě, není z toho nic protizákonné.“ Krátce nato jsem doplnil (v souvislosti s tím, že nikdo nemá právo Vás soudit jako člověka, když Vás osobně nezná): „Nicméně, konstatovat, že od člověka vedeného jako agenta StB je krajně necitlivé angažovat se aktivně ve věcech dalšího vývoje polistopadové státní instituce, která má pomáhat společnosti se vyrovnávat s těžkým dědictvím totalitarismu – na volání po tolika občanské slušnosti má zde právo každý.“

Post skriptum:

Cetero censeo, Michal Uhl by skutečně měl být co nejdříve odvolán z Rady ÚSTR, ale úplně z jiného důvodu: kvůli flagrantnímu a dlouhodobému porušení ustanovení § 7 odst. 6 zákona č. 181/2007 Sb. Zákon říká, že členství v Radě ÚSTR je neslučitelné s členstvím v politické straně či politickém hnutí. A § 7 odst. 8 písm. a) téhož zákona pak praví: „Senát odvolá člena Rady, který přestal splňovat podmínku neslučitelnosti funkce“. Jedná se o zákonný imperativ. Budou-li Senátu předloženy důkazy, které jednoznačně dokládají, že Michal Uhl nepřestal po zvolení do Rady ÚSTR být aktivním členem Strany zelených, bude Senát muset odpovídajícím způsobem jednat. Michal Uhl se pak bude moci opět plně soustředit na to, co zřejmě umí ze všeho nejlépe: na politickou agitaci a budování politické kariéry.

Obr. 7: Komentář Adriana Portmanna na sociální síti Facebook, 30. ledna 2015. V posledních dvou větách reaguje na některé předchozí komentáře uživatelů sociální sítě, které Michalu Uhlovi podsouvaly všeobecnou neschopnost.  

---

Korespondence Adriana Portmanna s redakcí Deníku Referendum

1/ 2015, 12. února, 00.20 hod – E-mail Adriana Portmanna redakci Deníku Referendum. Zaslání odpovědi na „otevřený dopis“ Jiřího Silného, zveřejněný na stránkách Deníku Referendum dne 9. února 2015.

Vážená redakce,

dovoluji si Vám zaslat svoji odpověď na "otevřený dopis" pana Jiřího Silného, který DR zveřejnil v pondělí. Věřím, že redakce bude mít zájem o zveřejnění i mého stanoviska k věci. 

Navrhuji spolu s textem zveřejnit i několik ilustrací, které tomuto e-mailu přikládám. V textu jsou místa, kde by bylo vhodné ilustrace umístit, vyznačena. Na konci textu se nachází navržené popisky k ilustracím. 

Za případné zveřejnění děkuji předem.

S pozdravem,

Adrian Portmann

2/ 2015, 13. února, 19.40 hod – E-mail Adriana Portmanna šéfredaktorovi Deníku Referendum Jakubu Patočkovi. Žádost o sdělení, zda redakce Deníku Referendum počítá se zveřejněním nabízené odpovědi Jiřímu Silnému.

Vážený pane Patočko,

před necelými dvěma dny jsem redakci DR zaslal níže uvedený text. Zatím jsem neobdržel odpověď redakce, zda se zveřejněním mé repliky panu Jiřímu Silnému počítá. Děkuji Vám předem za zprávu.

S pozdravem,

Adrian Portmann

3/ 2015, 17. února, 08.00 hod – E-mail Adriana Portmanna redakci Deníku Referendum. Žádost o sdělení, zda redakce Deníku Referendum počítá se zveřejněním nabízené odpovědi Jiřímu Silnému.

Dobrý den,

před pěti dny jsem Vám e-mailem doručil své stanovisko k "otevřenému dopisu" pana Jiřího Silného "Vyjadřuji-li se k nařčení, že jsem byl spolupracovníkem StB". Tento příspěvek, který byl zveřejněn v Deníku Referendum 9. února 2015, obsahuje některá skutková tvrzení, která se dotýkají mé cti a důstojnosti.

Žádám Vás, a to též s ohledem na zásady novinářské etiky a § 10 Tiskového zákona, o sdělení, zda redakce Deníku Referendum hodlá jí zaslanou moji odpověď na "otevřený dopis" pana Silného zveřejnit, popř. kdy a v jaké podobě se tak stane.

S pozdravem,

Adrian Portmann

4/ 2015, 17. února, 18.35 hod – E-mail šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočky Adrianu Portmannovi. Nesouhlas se zveřejněním jeho odpovědi Jiřímu Silnému v zaslaném znění; požadavek, aby Portmannova odpověď měla nanejvýše 3.000 znaků, tedy méně než polovinu „otevřeného dopisu“ Jiřího Silného.  

Vážený pane Portmanne,

omlouvám se Vám především, že jsem Vás se svou odpovědí na Vaši nabídku příspěvku do Deníku Referendum tak dlouho nechal čekat.

Jsme malé noviny a ustálená praxe je taková, že pokud si není redaktor rubriky Názory nějakým textem z jakéhokoli důvodu jist, konzultuje ho buď se Sašou Uhlovou, nebo se mnou. Saša se z pochopitelných důvodů posuzování Vašeho textu účastnit nechtěla. A já měl v uplynulých dnech tolik pracovních povinností, včetně zahraniční pracovní cesty, že jsem se k Vašemu textu dříve nedostal.

To ale nevadí, protože Váš text má nadčasový charakter, bude platit vždycky úplně stejně. Je to dokonale pravdivý text pro všechny, kdo se domnívají, že studování způsobu práce Státní bezpečnosti a jejího zacházení s lidmi má být osou našeho porozumění naší minulosti před rokem 1989. Není tedy důvod k netrpělivosti.

Před mnoha lety jsem potkal muže, který mi vyprávěl, že jako mládenec hrál házenou za Plzeň. Trh s přestupy tehdy u nás prakticky neexistoval, kluby musely spoléhat výhradně na své odchovance, to víte, vládli tu komunisté. Nebylo to jako dnes, když si každý, kdo se snaží, usilovně pracuje a vydělá si tak dost peněz, může koupit klub a do něho potom i jakéhokoli sportovce si zamane.

A tak ligu házené tehdy rok co rok vyhrávala Dukla Praha, která byla oproti ostatním klubům zvýhodněna tím, že i všichni házenkáři museli na vojnu, a zde ji absolvovali s výhodou, že se mohli věnovat svému sportu. V jeden jediný rok se ale Plzni mimořádně dařilo a Dukla neměla nejlepší sezónu, takže se Plzeň mohla stát mistrem. Stačilo, aby onen muž, který mi příběh vyprávěl, pár vteřin před koncem za nerozhodného stavu proměnil sedmimetrový hod.

Jenomže minul a titul zůstal Dukle. Vyprávěl mi to v roce 1998 a bylo vidět, jak ho to stále trápí. Už tehdy to byl starý muž, předpokládám, že se jeho vzpomínka vázala k přelomu padesátých a šedesátých let.

Snad Vás můj příběh příliš nezdržel. Podělil jsem se s Vámi o něj jednak proto, že je asi dvacetkrát kratší, než Vámi nabízený článek, a jednak proto, že se z něj o povaze komunismu člověk dozví víc.

O Váš příspěvek máme zájem, ale zveřejníme jej nanejvýš v rozsahu tři tisíce znaků a v žádném případě jej nebudeme ilustrovat tím, co jste nám poslal. Obrazový doprovod, titulky i perexy jsou v DR redakční. Rozhodně také nemáme v úmyslu debatu, kterou nepovažujeme za podstatnou, přenášet z útrob sociálních sítí, kde je jí dobře, na stránky našeho listu.

Těším se na Váš příspěvek a zdravím Vás

Jakub Patočka

--

Jakub Patocka

sefredaktor Deníku Referendum

Alfa pasaz, Postovska 8D, 602 00 Brno

email: jpatocka@denikreferendum.cz

www.denikreferendum.cz

Tw: @JakubPatocka

5/ 2015, 17. února, 21.55 hod – E-mail Adriana Portmanna šéfredaktorovi Deníku Referendum Jakubu Patočkovi.

Vazeny pane Patocko,

konstatuji tedy, ze redakce DR neni ochotna zverejnit moji odpoved panu Silnemu ve zneni, jak jsem ji redakci pred sesti dny zaslal. Leda ze bych ji zredukoval na rozsah, ktery neodpovida ani polovine rozsahu "otevreneho dopisu" pana Silneho, ktery byl adresovan mne, vysel v DR a obsahuje zasadni zpochybeni me osobni a profesni cti.

Za velkorysou nabidku dekuji, neprijimam ji.

Rozhodne si myslim, ze Vase odpoved primo vola po diskuzi a po zverejneni v plnem zneni. Vidite-li to zasadne jinak, prosim o Vase sdeleni.

At zije cestne jednani, redakce DR zvlast!

Adrian Portmann

6/ 2015, 18. února, 11.18 hod - E-mail od šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočky

Vázený pane Portmanne,

ano, ano, cestné jednání je práve tím, oc tu bezí. A tak nevím, zda jste mi správne rozumel.
My vubec nic nenamítáme proti tomu, abyste panu Silnému v DR odpovedel. Nabízím Vám
ale rozsah primerený redakcnímu názoru na závaznost Vasí argumentace. Budu velice rád,
kdyz nám napísete.

A pokud je to Vasím výslovným práním, muzeme psaní, které jsem Vám poslal, zverejnit
soucasne s Vasím príspevkem k nám. Tesíme se na nej.

Srdecne Vás

Jakub Patocka