Archivní Hlava 22

Ředitelka Archivu bezpečnostních složek zveřejnila v deníku Echo24 reakci na článek z 18. března „Výročí Cibulkových seznamů. Kam mizí ta jména?“ Ve kterém jsem se pokusil vysvětlit problematiku vyhledávání v evidencích vedených bývalou Státní bezpečností. Článek je přístupný zde

Obr. V horní části obrázku je stránka archivního protokolu, jak vypadala od roku 2010 až do minulého měsíce. Ve spodní části je zachycen současný stav (link na protokol zde, str. 75). Svazek je dle tvrzení S. Ptáčníkové stále přístupný v ABS.

Způsob argumentace, zvolený paní ředitelkou Ptáčníkovou je opravdu nevšední a velmi připomíná slavný román Hlava 22 od Josepha Hellera, dle Wikipedie je hlavní myšlenkou románu přibližně toto: „Děj se odehrává zejména na ostrově Pianosa ve Středozemním moři. V cestě domů brání Yossarianovi především Hlava XXII vojenského řádu. Ta mimo jiné říká, že letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného, a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, takže být uvolněn nemůže.“

Posuďte sami, paní ředitelka Ptáčníková píše: „Pan Schovánek, který v Ústavu pro studium totalitních režimů dosud pracuje na pozici vedoucího jedné ze skupin oddělení digitalizace, si tak zjevně plete originál evidenční pomůcky s její digitalizovanou kopií, a navíc se mýlí: Originální pomůcka, tedy protokol, v němž je dotyčný evidován, zůstává pochopitelně beze změny – ostatně jinak to ani není možné, protože ony evidenční pomůcky jsou archiváliemi, tedy součástí Národního archivního dědictví, a archiválie, jak známo, pozměňovat nelze. A až na nepatrné odůvodněné výjimky se nemění ani elektronická kopie protokolu – jediný rozdíl po provedení tzv. „výmazu“ spočívá v tom, že osobu nelze dohledat pomocí vyhledavače na našich webových stránkách (objeví se hlášení „nebyl nalezen žádný záznam“). 

Zde si paní ředitelka plete dva pojmy. Archivní a registrační protokoly. Zatímco registrační protokoly, byly před cca osmi lety prohlášeny za archiválie a nemělo by tudíž do nich být již zasahováno, archivní protokoly jsou běžnou archivní pomůckou a je do nich zasahováno neustále, jak to vyžaduje zpracování a pohyb spisů v ABS. Nejsou totiž archiváliemi. I tyto protokoly jsou však zveřejněny na stránkách ABS. Zvláště pikantní je její poznámka o tom, jak probíhají výmazy, prý se pouze nezobrazí hledaný svazek, ale badateli zůstává i nadále přístupný. Jak se o něm má ale badatel dozvědět, když jej ve vyhledávači nenajde, již paní ředitelka neříká.

Tedy shrnuto, pokud hledáte svazek na konkrétní osobu neváhejte využít služeb stránek www.abscr.cz, to že tam k hledané osobě žádný svazek uveden není, vůbec neznamená, že neexistuje a pokud si o něj požádáte, bude Vám s radostí v badatelně ABS zpřístupněn!