Ministerstvo vnitra

Vládní úřad pro řízení orgánů státní správy, pro řízení bezpečnostních složek (policie v moderním slova smyslu) a zpravodajských služeb. V demokratických státech jsou bezpečnostní a zejména zpravodajské složky podrobeny nezávislé parlamentní kontrole.

V komunistickém státě tvoří ministerstvo vnitra (MV) významnou páku pro kontrolu a udržení totalitní moci. Ministerstvo vnitra se tak logicky stává jedním z prvních cílů, o které komunistické strany v politickém souboji o moc usilují. Není náhodou, že československým ministrem vnitra v letech 1945-1989 byl představitel KSČ.

Ovládnutí MV totiž dále umožňuje proniknout a kontrolovat represivní nástroje státu a využívat je v boji o moc a při snaze o její udržení. Kriminalizace opozice tvoří jednu ze základních dispozic komunistických režimů. Bezpečnostní složky – v případě Československa Sbor národní bezpečnosti (složený z Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti) - umožňují komunistům jakoukoliv opozici potlačovat, konstruovat politické procesy, případně další uměle vytvořené kauzy, útočit proti opozičním představitelům v exilu, vystavovat představitele opozice tlaku na vystěhování odpůrců režimu apod. Ve snaze o udržení moci využívaly bezpečnostní složky veškerých možných (představitelných) forem represe proti skutečným či potenciálním protivníkům, včetně preventivního zastrašování společnosti. Úměrně tomu v rámci totalitního komunistického režimu stoupal (nebo v případě politických krizí dočasně klesal) vliv bezpečnostního aparátu ve společnosti.

Vedle bezpečnostních složek jsou součástí ministerstva vnitra části civilně správní. Jde například o řízení orgánů státní správy (národních výborů), záležitosti spolkové a shromažďovací, archivnictví, vydávání občanských průkazů, evidence obyvatelstva apod. I tyto agendy jsou Státní bezpečností využívány v konfrontaci s opozicí (např. vydávání cestovních dokladů a povolování výjezdů do ciziny apod.).

Z hlediska fungování komunistického státu je důležitá právě rovina bezpečnostních složek. Ministerstvo vnitra tak zastává roli koordinátora, zadavatele a kontrolora jednotlivých operací. Po celé období komunistického režimu v Československu pak MV představuje nástroj KSČ využívaný k teroru a represi vůči vlastnímu obyvatelstvu. Nicméně i ministr vnitra se v tomto systému zodpovídal příslušnému oddělení Ústředního výboru KSČ.

Termín lze propojit na další obsah.